Seceda

Seceda, místo proslulé ve světě fotografie. Je to nenápadný kopec, takový předskokan už o něco nápadnějších  vysokých štítů Geisler Gruppe se zelenými stráněmi z jedné strany a kolmými stěnami skal z druhé. Strašně dlouho jsem si přála Secedu navštívit. Nebo se to aspoň zdá jako věčnost, každopádně je to asi 3 roky, co na mě na Instagramu vyskočila ta klasická fotka Secedy a já hned chtěla tenhle kousek Dolomit taky prozkoumat. Tento rok se mi to vyplnilo.

Pokračovat ve čtení „Seceda“

Islandský trek Laugavegur

Na svůj první vícedenní trek člověk jen tak nezapomene. Je to vaše poprvé, kdy otestujete svoji psychiku, vaši kondičku a odolnost. Je to poprvé, kdy jste závislí na instantní stravě a doufáte, že máte jídlo a všechny ty sušenky dobře propočteny. Matěj je zkušený turista, který už od mala jezdil na puťáky do Rumunska, Slovenska či Ukrajiny. Nemá problém celý týden přežít na štangli salámu, instantní bramborové kaši a sušenkách. Toho se však mé zažívání přímo děsí. V tomhle směru jsem totiž byla naprostý zelenáč. Instantní věci vždy zpustí nepřiměřenou reakci a já tak před odjezdem na Island neřešila jen, zda unesu batoh, ale z čeho budu vůbec čerpat energii. Přípravu jsem ale vůbec nepodcenila. Ještě než jsme odjeli, vyrazili jsme s Matějem do Adršpašských skal na několik dnů, kde jsem chodila s velkým batohem jak idiot, abych navykla zádům na zátěž, a k večeři jsme vždy testovali dvě instantní srajdy a hledali ty, které aspoň trochu můj zažívací systém snese. Následkem toho všeho noc před odletem mi bylo tak strašně zle, že jsem se nemohla odlepit od záchodu. Po několika hodinách a přemlouvání rodičů, aby mě do nemocnice nevozili, se střeva vzchopila a na Island se odletělo bez problémů. I svůj první vícedenní trek jsem přežila! Sice převážně na sušenkách a o chlebu, ale co vám budu povídat.. Trek Laugavegur patří mezi jedny z nejkrásnějších na světě a i kdybych měla být jen o instantní bramborové kaši nebo jíst sopečný popel, celé bych to nejradši prošla znovu a ještě si dala repete.

Pokračovat ve čtení „Islandský trek Laugavegur“

Garibaldi lake a naše první stopování

Pokud mám udělat  žebříček nejoblíbenějších treků, které jsme v Kanadě šli, okolí jezera Garibaldi lake si určitě zaslouží být v nejlepší pětce. S celkem značným náskokem utekl všem účastníkům Assiniboine park, který zatím považuji za nejkrásnější místo, které jsem kdy navštívila. A snad ještě navštívím. Přinejhorším se tam pak jako zazobanou důchodkyni nechám odvézt helikoptérou (není to totiž až tak dostupná oblast a ten trek nám dal zabrat), no a pak budu moct v klidu umřít. Na druhém místě se s přehledem umístilo jezero Lake O’Hara, o kterém jsem psala nedávno. Jezero Garibaldi  se nachází nedaleko Vancouveru, ale s velikány ze Skaliských hor vedlo opravdu statečný boj. Co se mi zde nejvíce líbilo a jaké dobrodružství jsme zažili při našem prvním stopování na cestě zpět?

Pokračovat ve čtení „Garibaldi lake a naše první stopování“

Cestování časem u Lake O’Hara

Můžete prochodit stovky hor, ujet tisíce kilometru a navštívit desítky zemí, ale stejnak se jednou za čas chytíte za hlavu a vynadáte si, jak jste na takovou věc mohli zapomenout. U jezera O’Hara bych si tu hlavu nejradši ustřelila, zapnula se do černého pytle a nevylejzala na veřejnost celý měsíc. A protože si ze sebe ráda dělám srandu, rada se tu s Vámi o mých pár minut slávy a hanby zároveň podělím. Tahle historka stojí za to!rockies_130904_2078 Pokračovat ve čtení „Cestování časem u Lake O’Hara“

Noc u Drei Zinnen

Po cestování na Novém Zélandu, kde jsme takřka půl roku žili v autě, jsme si přespávání v tomto super stísněném prostoru naprosto zamilovali. Tak jako každý typ „ubytování“ to má své pro a proti, ale jak se tak zdá, u nás ty výhody vytěsňují všechny zbylé nevýhody. Náš sen je koupit si transportér, který si pěkně vybydlíme a pak se vydáme na cestu skrz Evropu. Mrkněte na naprosto dokonale zařízené staré či nové vany/karavany na pinterestu, u těch fotek se dokážu vždycky pěkně zaseknout. Ale zpátky k věci, pokud tedy řešíme dilema s přespáním, většinou to dopadne tak, že večer ulehneme někde poblíž do auta a ráno se celí rozlámaní rychle vydáme dál nebo se vracíme zpátky na místo činu. Podobně tomu bylo i u Drei Zinnen.

Drei Zinnen Pokračovat ve čtení „Noc u Drei Zinnen“

Nezapomenutelný výstup na Tofana di Rozes

Znáte ty věty pře smrti, co byli vždy v TeleTele? Velmi dobrým kandidátem by mohla být věta mého manžela: „A co řekneš dětem, až tady budeme někdy projíždět? Děti, tak támhle jsme s tatínkem lezli, ale na vrchol to dotáhnul jen tatínek, protože maminka to zabalila těsně pod..? Nebuď poseroutka a šlapej dál!“ Tak jsem šlapala dál a těch posledních sto metrů výšlapu se pro mě staly nezapomenutelným zážitkem. Každý výstup je svým způsobem určitě nezapomenutelným, protože výhled, převýšení a někdy i počasí, které musíte překonat, se vám zaryjí do paměti. Proč bude pro mě právě tento vrchol nadosmrti nezapomenutelným, bude proto, že jsem byla naprosto paralyzována strachem a bála se o život svůj, manžela a i všech ostatních, kteří netrpělivě čekali, až konečně pohnu nohama.

tofana di Rozes Pokračovat ve čtení „Nezapomenutelný výstup na Tofana di Rozes“