Jaro, léto nebo zima v dubnu?

Jednou se procházím po Petřínských sadech v triku a zpocená až za ušima, podruhé jsem zakuklená v bundě a šále mezi rozkvetlými stromy u vyhlídky Mužský. Aprílové počasí nám tak jasně sděluje Sorry jako, ale teplých dnů bylo pro toto jaro už asi dost. Já ale říkám, že těch rozkvetlých stromů si chci užít. Ať mrzne nebo ne. Tak se na pár rozkvetlých fotografií podívejte se mnou.

Pokračovat ve čtení „Jaro, léto nebo zima v dubnu?“

Konečně zima!

Zima jak se patří. A to nejen teplotně, ale i sněhovou nadílkou. Má to však jeden háček, ty teploty klesají tak nízko, že mě to s malym někdy ani nepouští ven. Když už se ale najde nějaký ten odvážlivec, který by toho našeho malýho vzteklouna snad i chtěl hlídat, okamžitě mu ho předáváme, balíme saky paky a rychle odjíždíme (dřív než si to daná osoba stačí rozmyslet a dřív než malej začne brečet). Ani mráz nás nezastaví! Ve středu jsem tak lyžovala ve skvostných -13°C, ale člověk je rád, že konečně někam vyrazil, takže tu zimu ani nepociťuje. No dobře, u mě to bylo spíš díky vyhřejvanym ponožkám, které jsem vohulila na maximum a díky kterým jsem snad poprvé neměla z prstů na naze rampouchy.  Ponožky tak aspirují na cenu technologický zázrak roku v šuplíku Elišky. Ale zpátky k zimě..

Pokračovat ve čtení „Konečně zima!“

Podzim v Českém ráji

Minulé dva týdny jsem fotila jak zběsilá. Něco mi říkalo, že zima pomalu ale jistě klepe na dveře a to listí na těch stromech se drží z posledních sil. Bylo to tedy ten víkend nebo zase příští rok. Když to šlo, sbalila jsem foťák, malého, kočár a sebe a vyrazila zachytit poslední střípky podzimu v Českém ráji. Počasí bylo echt podzimní. Na jedné straně modré nebe, na druhé černé mraky. Chvilku pršelo, chvilku svítilo sluníčko. V některých místech bylo krásně sucho a kočárkem se dalo krásně přejet, v jiných místech by se do toho bláta hodil traktor. Nakonec vznikla směsice fotek z hradu Kost, z Hruboskalska, z Dolánek u Turnova a jako bonus už pak byly Prachovské skály. Tam byl překvapivě poprašek sněhu, takže ty moje podzimní fotky nakonec ještě dostaly i zimní nádech.

Pokračovat ve čtení „Podzim v Českém ráji“

Do Českého ráje

Když už jsem tohle léto věděla, že zrovna cestovatelské rekordy trhat nebudu, hned se mi rozsvítil červený maják v hlavě. Tohle totiž byla jedinečná příležitost doplnit svoji sbírku fotek z Českého ráje. Nebo spíš přesněji nějakou tu sbírku vůbec začít. Do Českého ráje to mám opravdu kousek, proto právě většina našich večerních a víkendových procházek směřuje právě sem. Jenže foťák často nechávám doma. Teď jsem si tedy řekla, že těch pár chudáků v archivu, především z Hruboskalska, doplním i o další skály – o Prachovské skály a Drábské světničky.  Dnes tedy velice stručně o dvou mini výletech právě do těchto míst.

Pokračovat ve čtení „Do Českého ráje“

Když kousek ciziny přijede za vámi

Tohle léto bylo naprostým cestovatelským snem. Na začátku léta jsme vyrazili na líbánky do Itálie, pak následoval kolotoč rozluček a s tím spojený výlet do belgického Ghentu. Jen co jsem dorazila zpátky, čekala mě návštěva ze Švédska, cesta do Berlína a pak už jen balení a stěhování do Anglie. Dneska vám nechci psát nic o tom, jaké to je se někam vydat, ale jaké to je, když se vydá někdo za vámi. Moje návštěva ze Švédska byla v podobě mých milých spolužaček Dorothy a Marianne, které pochází z Keni a řeknu vám, že hostit je tady u nás v Čechách bylo velkým potěšením, s mnoha překvapeními a zajímavými reakcemi.

untitled_150725_012 Pokračovat ve čtení „Když kousek ciziny přijede za vámi“