Tongariro – den druhý

Minule jsme společně vylezli na sopku Mt Ngauruhoe a dnes tomu nebude jinak a zase se budeme škrábat nahoru. Tentokrát pokoříme protější sopku Tongariro, podle které se nazývá i tento trek. Díky krásnému počasí jsme měli tak krásné výhledy na Mt Ngauruhoe, že vás tady ještě jednou zahltím fotkami tohoto perfektního kužele. Ta rudá barva na jeho vrcholku prostě vždycky přitáhne všechnu pozornost a ať už sebevíc nechcete, ten objektiv zas a znova namíříte tím směrem. Naštěstí se v druhé půlce tohoto treku přehoupnete přes  Red Crater, kde konečně můžete obohatit sbírku fotek i jiným motivem.

untitled_140320_318

Začneme pěkně od začátku. Tedy ranním čajíčkem. Ten jsme si vychutnávali už v šest ráno a jako první na chatě nazouvali pohorky. Za svítání jsme se vydali na první úsek, který jsme už prozkoumali předchozí den. Svižným tempem tedy stoupáme k South Crater a jakékoliv zpoždění není přípustné. Do dvaceti minut se totiž přiřítí první tlupa turistů a to je pak spíš zážitek jak z Václaváku. South Crater je kráter oddělující sopku Tongariro a Sopku Ngauruhoe. Na jejím začátku najdete odbočku, po které jsme se vydali předchozí den, tedy na Ngauruhoe. Na opačném konci vás čeká poslední stoupání směrem k Red Crater nebo až na samý vrchol Tongariro. Tady začal pěkný fičák,  ochladilo se a my si svačinu vychutnávali přikrčeni za kamenem zachumlaní do bundy a čepice. Na odbočce k Tongariru nás začalo postupně dohánět pár nejrychlejších turistů (ne, nejsme pomalý jak slimáci, tempo máme zběsilé jak Simír, ale s focením každého keříku, který prostě musím vyfotit, ten náskok  ztratíte). Bylo tedy jisté, že ta pěšinka mravenců, na které jsme shlíželi ze shora, bude po našem návratu z Tongarira pokračovat s námi.

untitled_140319_237untitled_140320_312untitled_140320_138untitled_140320_141

U Red Crater se postupně sestupuje dolů a řeknu vám, v tom štrůdlu turistů do nebylo nejlehčí. Zaprvé, v té sopečné strusce se vytvoří takové pěkné ušlapané koryto, ve kterém strašně snadno uklouznete. Já jsem si na zadek sedla dvakrát a to jsem se jistila hůlkami. Zadruhé, pokud preferujete taktiku jako Matěj, tedy z vrchu hodit sprintík dolů a doufat, že to pak nějak ubrzdíte, tak s tím se rovnou rozlučte.  Postarší panička po pravé straně, která se zrovna rozhodla dát si přestávku na svačinku v tom nejvíc nejnevhodnějším místě, nebo její manža fotící po levici a stovky dalších mezi nimi vás nepustí. Prostě se sunete pomalu jako jedna masa. O tom, že až po kolena vypadáte jak čuně a v botách nesete tak tunu strusky s sebou, se ani nemusím zmiňovat. To je prostě takový bonus z jakékoliv sopečné oblasti.

untitled_140320_162untitled_140320_479untitled_140320_480untitled_140320_447untitled_140320_465

Red Crater je se svým opravdu bizardním tvarem a barvami velice fotogenický. To jsou ale i jezera Emerald pod kráterem, která jsou vyplněny sytými barvami. Všude to smrdí po pukavcích díky sloučeninám síry (tak mi teď denně smrdí laboratoř, tak se ve vzpomínkách aspoň vracím právě na Zéland nebo na Island), páry stoupají z puklin a sem tam něco i probublává. Tady si to žádá další sváču a prozkoumávání nejrůznějších úhlů k focení.

untitled_140320_513untitled_140320_518untitled_140320_550untitled_140320_524

I tento den závodíme o čas s mraky. Ty se neúprosně valí údolím před námi a ještě než dorazíme k naší poslední zastávce, k Blue lake, už jsou vrcholky kolem nás zakryty. Jasné znamení vyrazit k druhé chatě. A tady se musím pochlubit. Já jsem strašná zimouhřivka a koupání ve studených potocích a jezerech u mě probíhá asi tak, že se smočím po kotníky a rychlostí blesku ošplouchnu. Tady jsem byla za strašného drsoně, skočila do potoka a to rovnou po kolena a utrpěla teplotní šok. Šok měl i Matěj, protože tohle asi nečekal. Ten byl tentokrát za poseroutku a neodhodil ani jednu vrstvu. Šok mělo i pár turistů kolem (těch svršků jsem odhodila asi až moc), kterých jsem si nevšimla (šance, že by si mě nevšimli je však mizivá, při styku se studenou vodou vydávám dost zajímavé zvuky, abych podtrhla své utrpení). Po takové vzpruze se cítíte jak znovuzrození, takže hurá připravit večeři a pak už jen připravit na další den. Ten nám bohužel propršelo a zahalení v ponču jsme co nejrychleji mířili k autu. Fotografická dokumentace třetího dne nám tedy trochu vázne a proto naše fotovyprávění z Tongarira ukončíme naším druhým dnem. Zas další důvod místo navštívit i podruhé!

untitled_140320_596

Vaše Ell

5 thoughts on “Tongariro – den druhý

  1. Naprosto fantastický fotky. Čím fotíte? 🙂 A ty jeho návleky na lýtka, to jsou jen návleky nebo co to je? 😀 Viděla jsem to už na pár hikerech.

    1. Opět díky Em 🙂 S tou výbavičkou na focení to asi vidím na samostatný článek, když už je tu několikátý dotaz na ni – máme dvě těla Nikon – starouše D3100 a novější D5100, a pak hordu objektivů, širokáč Sigma, základ k tělům od Nikoru a i pevné ohnisko 50mm.. a tak se tak různě střídáme s focením a výbavou. Matěj má zrovna na sobě nějaké termo spodky, návleky vlastní už taky, tak třeba příště zapózuje i v nich 😛 Je to celkem fajn věc, ráno když je zima, tak pěkně zahřejou a pak je dopoledne bez námahy sundáš, aniž bys musela stahovat kraťasy.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *