Blog slaví narozeniny

Připravte dort a svíčky, budou se slavit narozeniny. Před rokem jsem se rozhodla krátit si odpolední nudu po práci psaním článků, příběhů a mých cestovatelských postřehů, které by třeba trochu inspirovali ostatní. Zvednout se z pohodlí domova, opustit rodinu a vydat se na cesty totiž není jednoduchým rozhodnutím, ale pro mě byly poslední čtyři roky života za hranicemi naší malé zemičky tím nejlepším, co jsem pro sebe mohla udělat. Po několika měsících se ukázalo, že blog nečte jenom moje mamka a že se články dokonce líbí. Dostala jsem od vás spousty krásných zpráv, obrátilo se na mě hned několik lidí o radu. A to je přesně to, co mě motivuje pokračovat dál, že to má aspoň trochu smysl, že některý článek vyloudí úsměv na tváři a jiný zase pomůže v rozhodování a plánování. Poslední dobou jsem ale váhala, zda v blogu stále pokračovat. Některé dny se pomalu nezvládám ani najíst, a tak se psaní článků a sociálním médiím nevěnuji, jak bych chtěla. Ale co, blog mi dělá radost a tak se nevzdám hned při prvních nesnázích, kdy není tolik času. Doufám, že moje aktivita nabere opět obrátekNež spolu tedy vykročíme do dalšího roku, menší shrnutí, co všechno se událo nebo bude dít.

Od minulého září jste si na blogu mohli přečíst 70 článků. Pro někoho možná menší číslo, pro mě je to celkem neuvěřitelné. Kdyby mi někdo na začátku řekl, že do roka sepíšu 70 článků, přišlo by mi to jako hooodně času stráveného nad psaním, které mě za normálních okolností vlastně ani moc nebaví. Jenže některé články se píší samy od ruky a hlavně, píšu jen to, co mě baví.  To to jde pak samo 🙂

Mezi nejčtenější články patří můj výstup na Tofana di Rosa. Je to překrásná ferrata, po které jsme si dali pro mě hororový bonusový výšlap až na vrchol. Když mi Matěj říkal, že o tom jednou budu vyprávět dětem, tak jsem se tomu smála. Jenže to bylo ještě před vrcholem. Teď už vím, že je touhle historkou budu krmit při každé návštěvě Cortiny a u každé ferraty.

Žádným překvapením pro mě nebyla čtenost článku Čtyry životy. Tady jsem se snažila odpovědět na jednu z nejčastějších otázek, kterou dostávám – V jaké zemi to bylo nejlepší a kde bych chtěla žít. Překvapením byl ale zájem o mé těhotenské postřehy. I když jsem nechtěla blog zahlcovat svým osobním životem, strašně mě bavilo o tom psát a sdílet svoje pocity naštvání, těšení a radosti s ostatními. Do příště určitě plánuju si vylít srdíčko a napsat vám něco i o těch mateřských povinnostech a jak se připravujeme na naši první cestu.

Na blog tedy přistane pár mix článků z cest i z mého života, instagram chci ale nadále zachovat jako fotogalerii toho nejlepšího. Takhle by mi hodně fotek leželo v šuplíku a tohle je skvělá příležitost je vytasit. Padl i dotaz na instastories. No, já vám nevím. Moje story je teď opravdu hodně monotónní – kojim, přebaluju, kojim, přebaluju. Mohla bych vám tak maximálně vyfotit, jak se v průběhu času mění nálož v plenkách. Až se tedy u nás začne dít něco zajímavého, pouvažuji nad tím 🙂

Na závěr chci poděkovat vám všem, kteří mě sledujete, likujete nebo se nebojíte přidat i koment. Na blog už dorazilo 5600 lidí (opět, pokud se to nekomu zdá málo, mě to přijde super extra neočekávaně moc) a počty shlédnutí mi dělají opravu radost. Nebojte se i teď a napište mi, zda jste měli nějaký oblíbený článek nebo fotku, zda je něco, co bych měla změnit nebo vylepšit, abych si tu svoji laťku spokojenosti udržela i do příště.

Vaše Ell

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *