Těhotenské postřehy vol.2

Je na čase vás obohatit o mé další zkušenosti s těhotenstvím. Moje první postřehy jsem vám pospala v dubnu, kdy jsem byla skoro v polovině té dlouhé štreky. Víc než polovinu jsem si odbyla v Anglii a pak se přemístila zpátky do Čech, abych o ten můj skvostný závěr neošidila ani Matěje. Teď už se pomalu ale jistě blížím do finiše a i když všechno šlo hladce a jako po másle, najednou jsem skončila v nemocnici. Ráda bych vám popsala další ze zajímavých destinací, nějaký trek nebo doporučila nějakou aktivitu, ale mé myšlenky se už točí jen a jen kolem mého pupku, toho zázraku v něm a mém zdravotním stavu. Dnes si tedy dáme další várku těhotenských postřehů.

db512441c13ade728b50b7979fdb6e4e

Začneme hned tím pozitivním. V pátém měsíci jsem se začala cítit naprosto skvěle. Byla jsem plná energie a troufám si říct, že období mezi pátým měsícem a začátkem osmého je tím nejhezčím obdobím těhotenství (ale ne vašeho života, to mě pořád ještě nepřesvědčilo). Stále jsem ale byla hodně omezena hybností a musela dělat hodně ústupků ve svém programu. Všechny ostatní problémy byly ale tatam a já si jen užívala všech těch pohybů uvnitř mého těla. Někdy mě fakt rozesmávaly, až lechtaly. Přijde vám to, jako by s vámi miminko komunikovalo a vy mu chcete dotykem a pohlazením bříška odpovědět. Přesně takhle se začnete neustále ošmatávat. Nejdřív je to jako vyslání signálu, že miminko cítíte, pak se ale změní ve váš jasný pokyn, ať se kouká posunout anebo usměrnit. S rostoucí váhou to lechtání a příjemné povalování přejde v nepříjemné pokusy o prodrání se vetřelce skrze vaši kůži břicha. A tak mi poslední dobou přijde, že si neustále ošmatávám  břicho a že je to až divně často. Ne, nechci tím snad ostatním dát najevo, že jsem těhotná a přilákat k sobě víc pozornosti než břišní tanečnice. Prostě je to nepříjemné a člověk se jen snaží ty malé velké útoky nějak korigovat.

Super léto

I když se nám asi blíží další záchvěvy tepla a několik tropických dnů, tohle léto bylo těhofriendly. Nedokážu si představit, jak bych trpěla minulý rok. Tohle léto jsem si řekla snad jen třikrát, že je to nesnesitelný hic. Z toho jsem ale i tak polovinu léta proklínala opuchlé nohy. Pantofle se staly jedinou možnou obuví. Nejlépe ještě pantofle přítele, ty jsou pěkně volňoučký, nebo takové ty turistické sandále, ty se totiž dají skvěle povolit. I když se vám ale konečně začnou líbit vaše křivky, vaše pěkně vypouklé bříško, ty sandále nebo pantofle vám rychle připomenou se cítit znovu jako slon. Jak to sakra dělají ženské v zimě? To si musejí koupit nějaké super volné válenky, aby je ty nohy netlačily.

Moudra z internetu

Ač jsem se diskuzím na internetu a pročítání všech těch mouder od ostatních rodiček vyhýbala jako čert kříži, stejnak jsem i já skončila pročítáním si různých příběhů. Je to silnější než vy. Začne vás píchat v boku a už googlíte, jestli jahůdka65 a snažilka007 to měly podobně. Jestli je to normální nebo ne. A co se dovíte?  Velký prd. Deset ženskejch začne popisovat, že je to normální, jenže jedna výjimka se vždycky najde a její celkem hororový příběh vám ten klid stejnak sebere. Sdílení zážitků a informací je skvělá věc, ale kriticky vytěsnit všechny ty přečtené blbosti, to je pak nadlidský úkon.

Já jsem tak udělala naprostou chybu a blbost tím, že jsem do jedné z diskusí nahlédla jen proto, abych se ujistila, že je to normální. Už několik dní mě pobolívalo pod žebry a pomalu se ta bolest už nedala snášet. Co vás napadne v tu chvíli? To prostě patří k těhotenství, to jen miminko tlačí na ty žebra, jak ostatně všichni popisují.. ale co, radši se podívám, jestli to jahůdka65 a snažilka007 taky zažily. Tak prej jo! Celý poslední měsíc trpěly jak hrom, dokud jim nekleslo břicho. A tak jsem si řekla, že nejsem žádná bábovka a pěkně to rozchodim. S pomalu se horšícími játry jsem se tedy vydávala na procházky do lesa, abych to v tom břiše všechno pěkně rozpohybovala. To mimčo se prostě musí uvelebit jinak! Samozřejmě že na ty játra a celé tělo to mělo asi úplně opačný efekt a já se po několika dnech ocitla v nemocnici, dostala vynadáno od doktorů, že jsem to takhle táhla už několik dnů a nakonec se bála nejen o život miminka, ale i svůj. Jsem prostě blbá! Takže pro vás ostatní – nehrajte si na hrdiny, jestli vás v těhotenství něco bolí, neuklidňujte se na diskuzích Modrého koníka, ale radši se uklidněte verdiktem doktora. Já si myslela, že ho budu otravovat s blbostí, ale po pravdě, že vás něco bolí, blbost přeci není ani náhodou.

Elišky naivita

V posledních měsících těhotenství také finišujete s nakupováním výbavičky pro miminko. No jo, co je ale opravdu nezbytné mít doma? Já jsem se rozhodla inspirovat se na youtube a zpestřit si tak svoje dopolední siesty nebo chvilky žehlení. Naladila jsem tak hned několik kanálů a pěkně zkoukla, co všechno ostatní maminky nakupují jak domů, tak do porodnice. No …. Zaprvé jsem měla pocit, že ta moje skromná výbava není asi ani výbava, a že zřejmě velice podceňuju důležitost a přítomnost tisíce produktů. Podle těch videí se totiž zdá, že kdo nemá pět druhů kapiček proti prdíkům a rýmě v jednom šuplíku, deset olejíčků na koupání a krémů na opruzeniny v šuplíku druhém (co kdyby jeden nezabíral), ten v prvních měsících v roli matky úplně selže. Ten hlavní úkol, jak se zdá, je totiž patlat děcko nějakými krémy a oleji od rána až do večera. Samozřejmě že to přeháním, ale po pravdě mám koupenou jednu mastičku na zadek a jeden olejíček do vody, takže jsem buď hodně nepřipravená nebo některé maminky mají asi hodně slev na produkty v drogerii a lékárně. Moje dítě ty prdíky mít prostě nebude, nebude potřebovat ani dudlík .. a prostě to bude super dítě 😀 (za dva měsíce vám tu určitě budu popisovat, jak už kupuji dvacátý kapičky proti prdíkům a dítě bez dudlíku nedá ani ránu 😀 je mi to jasný)

No a těch naivních představ mám asi víc. Třeba že po šestinedělí budu schopná už normálně fungovat, konečně si pěkně zacvičím a že na začátku listopadu vyrazíme fotit i s mimčem do Dolomit. Tohle je jedna z těch krásných věcí, na které se opravdu těším, tak mi tuhle hezkou představu neberte. Když se totiž někomu svěřím s mými plány, tak se mi hned vysměje (tedy ti, kteří už děti mají). Nebo přijde studená sprcha a hora příběhů, jak to ostatní kamarádky rozcházely několik měsíců. Já vim, že možná chcete připravit nastávající maminku na drsnou realitu, ale když už po dvacáté slyším: „Koukej hodně spát, pak už se nevyspíš! Z prsou ti vzniknou kokršpanělý uši! Po porodu budeš sotva chodit! Jestli tě moc zašijou, tak se rozluč i se sexem…. „ tak já vám nevím, ale moc optimismu té mamince asi nezbyde.

Alko, nealko?

Jedna z věcí, nad kterou se lidé už vůbec nezaráží, je alkohol v těhotenství. Je to už tak nějak normální a akceptováno. Jedna sklenička neuškodí a basta. Já v to až takovou důvěru nemám a proto jsem se rozhodla nepodlehnout letním chutím. Prostě jsem to jedno orosené a posed u skleničky bílého oželela. Co mě ale překvapilo, bylo pár reakcí na moji objednávku kofoly. Ne, nelemcám ji každý den, prostě jsem si ji výjimečně dala a měla na ni chuť, ale pár komentářů jsem schytala. Najednou jsem se začala cítit hodně provinile při své výjimečné objednávce“ jedovaté vody“ (tak řikáme malinovkách a všem těm limonádám s křiklavou barvou) nebo snad hranolek. Možná to je jen moje domněnka, že mě ostatní ve své hlavě vedli uličkou hanby jako Cersey a pokřikovali u toho Shame! Shame!, ale prostě mi najednou přišlo a přijde, že u alkoholu se už jen mávne rukou a u ostatních věcí jsou najednou všichni hrozně kritičtí.

Tak, to jsem si zas postěžovala, ale berte to trochu s nadsázkou 🙂

Za pár týdnů bude ale náš malý cestovatel na světě a já zas budu moci vyrazit dál než jen na návštěvu příbuzných. Doufejme 🙂 Na to se totiž nesmírně těším!

Vaše Ell

9 thoughts on “Těhotenské postřehy vol.2

  1. Šestinedělí je naprd, ale po něm už to je v pohodě. Pokud nebudeš mít extra smůlu na hodně prudivý mimino. Akorát s tím cvičením je prý lepší počkat tak tři měsíce po porodu a hlavně teda necvičit po tu dobu na břicho (nepočítám ty poporodní cviky). A Dolomity určitě dáte!

    1. Už vím, jaká je to dřina, ale jak píšeš, doufám, že po šestinedělí to budu už dávat levá zadní a mimčo se mnou 🙂

  2. Já děti zatím neplánuju, ale i tak mám představu o tom, jaká neskutečná lavina informací, příběhů a tipů je k tomu tématu dostupná na netu. Tak se toho děsím 😀 Protože si přesně říkám, jestli to na mě přijde, tak se neudržim a úplně vidim, jak v tom budu ležet od rána do večera.

    1. Především k závěru, kdy člověk už nemá moc co dělat, nebo teda spíš už nemůže skoro nic dělat, tak jen čte a čte a hlava jde z toho kolem 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *