Do frontové linie v průsmyku Passo Falzarego

V Cortině by člověk mohl strávit týdny a pořád by bylo co objevovat. Autem je to do přilehlých průsmyků kousek, ferrat je tu nespočet a ty pohledy na dolomitské štíty jsou prostě top. I když tu byl Matěj asi milionkrát, naštěstí ho Cortina a okolí ještě neomrzela a já jen doufám, že v listopadu budu fit a v kondici, abychom si udělali další, pro mě tentokrát třetí, dovolenou v Dolomitech. Tak uvidíme, jestli to zvládnu a budu pobíhat po hřebenech jak indiánská babička s prckem ve vaku. Myšlenky na dovolenou v horách ještě před porodem jsem už ale vzdala. V hicech, kdy se vám nevytvářejí koláče jen v podpaží, ale i pod prsy, v tříslech a vlastně jste takový jeden velký upocený koláč, který funí a otéká, se těžko dá něco podniknout. Ještě že jsem minulé léto byla každý týden někde jinde. V záloze je tak ještě spousty článků a pro dnešek opět jeden z Dolomit, z pohodového výšlapu v průsmyku Falzarego ke Galleria Lagazuoi.

Pokračovat ve čtení „Do frontové linie v průsmyku Passo Falzarego“

Na vrchol Sixtinských Dolomit – via ferrata u Drei Zinnen

Celou dobu jsem měla za to, že jsem vám už tuhle krasavici popsala hned na úvod mého založení tohoto blogu. O tom, jak jsme fotili a nocovali u Drei Zinnen, jsem opravdu už napsala, ale jak jsem se rozplývala a kochala nad každým koutem této oblasti z výšky, to jsem ještě nezvládla. Dnes to tedy hodlám napravit a vydáme se na další ferratu.

Pokračovat ve čtení „Na vrchol Sixtinských Dolomit – via ferrata u Drei Zinnen“

Via Ferrata na Punta Fiames

Tento rok se s panděrem vyškrábu maximálně na žebřík u naší třešně, to abych si ten pupek pěkně nacpala. A to jsem zrovna začala být přebornice ve ferrátách. No…Matěj by se teď rozkašlal a začal se hodně smát. Tou přebornicí totiž myslím, že červenou už i vylezu, ale jistím se po celou cestu všemi karabinami, radši se nekoukám dolů a neodpustím si několik poznámek o úrazech, které nám hrozí. V těch těžších úsecích zhluboka dýchám jak při porodu a dodávám si odvahu k dalšímu přítahu a vyšvihnutí. Vypadá to spíš jako bych trpěla, že? No, část cesty opravdu trpím, protože mi ty výšky nedělají dobře, ale ten pocit, když to všechno zdoláte, ten za to stojí.

Na začátek proto musíme vybrat nějakou lehčí trasu, při které nabudu sebevědomí a trochu rozpumpuju všechny svaly. U Cortiny byla naprosto ideální ferrata od vesnice Fiames na vrchol Punta Fiames, a tak se dneska jen v rychlosti podíváme právě sem.

Pokračovat ve čtení „Via Ferrata na Punta Fiames“

4 hodiny v Miláně

Některé dny jsou k cestování jako stvořeny. Některé dny naopak a tím byl asi i můj odlet do Čech přes Milano. Začalo to nevinně příjezdem taxíka o půl hodinky dřív a tím pádem čekání hodinu na autobus v zimě ve dvě hodiny ráno (vždycky si dávám časovou rezervu 20 minut, co kdyby se něco stalo, teď se to nějak nevyplatilo). Cestou na letiště jsem nezamhouřila oko a po super organickém čaji jsem zvracela ještě než jsme měli tu čest se vůbec dostat do letadla. Když jsem dorazila na letiště Malpensa v Miláně, nevěděla jsem, jestli to můj žaludek unese a zda se mám vůbec někam vydávat. Nakonec jsem dala zavazadlo do úschovny a vyrazila směr centrum žaludek nežaludek. A udělala jsem dobře. V Miláně bylo nádherně, takže si můžete prohlédnout  fotky s modrou oblohou a prosluněné ulice Milána, kterými jsem se tak pomalu toulala, že jsem úplně zapomněla, v kolik hodin mám další let a málem mi to uletělo.

untitled_151220_024 Pokračovat ve čtení „4 hodiny v Miláně“

Benátky při západu a východu slunce

Po výkonech, které jsem předvedla při zdolávání ferrát v Dolomitech, jsem se odměnila vysněným výletem do Benátek a nezapomenu na to stejně tak jako na moje rozklepaný kolena pod vrcholem Tofana. Benátky jsme zažili ze dvou různých perspektiv. Poznali jsme Benátky, které se probouzejí po krušné noci se zápachem moči a kanálů, s návalem turistů přesně tak,  jak všichni kolem popisují. O to víc jsme si cenili i naší druhé zkušenosti, kdy Benátky pomalu utichaly při západu slunce, ulice se pomalu vyprázdnily a dav turistů se přemístil do restaurací, barů a hotelů. Také teploty byly mnohem příjemnější a pokud bych se chtěla do Benátek znovu vrátit, bylo by to právě do těch večerních.

Benátky Pokračovat ve čtení „Benátky při západu a východu slunce“

Noc u Drei Zinnen

Po cestování na Novém Zélandu, kde jsme takřka půl roku žili v autě, jsme si přespávání v tomto super stísněném prostoru naprosto zamilovali. Tak jako každý typ „ubytování“ to má své pro a proti, ale jak se tak zdá, u nás ty výhody vytěsňují všechny zbylé nevýhody. Náš sen je koupit si transportér, který si pěkně vybydlíme a pak se vydáme na cestu skrz Evropu. Mrkněte na naprosto dokonale zařízené staré či nové vany/karavany na pinterestu, u těch fotek se dokážu vždycky pěkně zaseknout. Ale zpátky k věci, pokud tedy řešíme dilema s přespáním, většinou to dopadne tak, že večer ulehneme někde poblíž do auta a ráno se celí rozlámaní rychle vydáme dál nebo se vracíme zpátky na místo činu. Podobně tomu bylo i u Drei Zinnen.

Drei Zinnen Pokračovat ve čtení „Noc u Drei Zinnen“

Šikmá věž v Pise

sikmavez

Už je tomu pěkná řádka let, co trend fotek, kdy člověk drží Eiffelovku za špičku, kdy podpírá šikmou věž, aby nespadla, drží v rukou alespoň jednu z koulí bruselského Atomia, zaplavily facebook. Člověk by řekl, že už je to pasé, ale … Když jsem se ocitla u šikmé věže, každý se ji snažil nějakým způsobem podpírat, opírat se o ni a podobné kreace. Takže tenhle trend asi ještě stále frčí. co se focení týče, čekat, až se všichni dofotí, to bych tam stála ještě dneska. To jenom slyšíte v několika různých jazycích světa.. ještě doleva.. ještě.. ještě..stop..néé zpátky.. ještě zpátky..stop.. a ruku výš, víc se nakloň.. paráda.. radši té vyfotím dvakrát.. ale nee, ty ses pohnul … tak vám nic jiného nezbyde, než najít to správné místo, kde vám v záběru stalo co nejmíň rukou.  Pokračovat ve čtení „Šikmá věž v Pise“

Vedro a fronty ve Florencii

Pokud bych měla Florencii charakterizovat několika slovy/památkami, vybrala bych bez váhání Dóm Santa Maria del Fiore, most  Ponte Vecchio,  skútry a nekonečné fronty.  Dóm Santa Maria del Fiore je nepřehlédnutelný z jakéhokoliv vyhlídkového místa a ačkoliv nejsem zrovna velkým obdivovatelem památek, barevnost průčelí a rozměry celého dómu vám prostě vezmou dech. I přes probíhající rekonstrukce, kdy byla dobrá třetina chrámu zahalena do plachet a lešení, si pozornost foťáku žádala právě tato dominanta města a to ať už jsem se nacházeli kdekoliv. Byl to prostě magnet v hledáčku. Druhým nejfotografovanějším objektem se stal most přes řeku Arno. Netradiční pojetí mostu, které hraje barvami a ladně splývá s okolními budovami. Každý turista míří na druhý břeh právě přes tento most, takže ti, co nečekají ve frontě do nějakého muzea, se pomalu snaží prorvat davem přes tento most.

Florencie Pokračovat ve čtení „Vedro a fronty ve Florencii“

Nezapomenutelný výstup na Tofana di Rozes

Znáte ty věty pře smrti, co byli vždy v TeleTele? Velmi dobrým kandidátem by mohla být věta mého manžela: „A co řekneš dětem, až tady budeme někdy projíždět? Děti, tak támhle jsme s tatínkem lezli, ale na vrchol to dotáhnul jen tatínek, protože maminka to zabalila těsně pod..? Nebuď poseroutka a šlapej dál!“ Tak jsem šlapala dál a těch posledních sto metrů výšlapu se pro mě staly nezapomenutelným zážitkem. Každý výstup je svým způsobem určitě nezapomenutelným, protože výhled, převýšení a někdy i počasí, které musíte překonat, se vám zaryjí do paměti. Proč bude pro mě právě tento vrchol nadosmrti nezapomenutelným, bude proto, že jsem byla naprosto paralyzována strachem a bála se o život svůj, manžela a i všech ostatních, kteří netrpělivě čekali, až konečně pohnu nohama.

tofana di Rozes Pokračovat ve čtení „Nezapomenutelný výstup na Tofana di Rozes“

Malebná městečka Toskánska

Pokud se chystáte do Toskánska, městečka Siena, Pienza a Montepulciano jsou naprostým skvostem tohoto regionu. Toto jsou místa, kde bych si dokázala sama sebe představit, jak každé ráno otvírám okenice, aby mi slunce prosvítilo byt. Za oknem bych měla bylinky a pod ním by byla jedna z těch uzoučkých uliček, kde sídlí krámky různého druhu. Odpoledne bych vzala svoje kolo, košík v předu nesmí chybět, a vyrazila bych na obchůzku místních obchůdků se sýry, masem, ovocem a zeleninou, džemy, kořením a těstovinami. V mých představách je i samozřejmostí plynulá italština, takže bych i u každého prodejce prohodila pár slov. No a nakonec bych si ještě dala zmrzlinu a kochala se na jedné z vyhlídek.

Montepulciano Pokračovat ve čtení „Malebná městečka Toskánska“