Islandský trek Laugavegur

Na svůj první vícedenní trek člověk jen tak nezapomene. Je to vaše poprvé, kdy otestujete svoji psychiku, vaši kondičku a odolnost. Je to poprvé, kdy jste závislí na instantní stravě a doufáte, že máte jídlo a všechny ty sušenky dobře propočteny. Matěj je zkušený turista, který už od mala jezdil na puťáky do Rumunska, Slovenska či Ukrajiny. Nemá problém celý týden přežít na štangli salámu, instantní bramborové kaši a sušenkách. Toho se však mé zažívání přímo děsí. V tomhle směru jsem totiž byla naprostý zelenáč. Instantní věci vždy zpustí nepřiměřenou reakci a já tak před odjezdem na Island neřešila jen, zda unesu batoh, ale z čeho budu vůbec čerpat energii. Přípravu jsem ale vůbec nepodcenila. Ještě než jsme odjeli, vyrazili jsme s Matějem do Adršpašských skal na několik dnů, kde jsem chodila s velkým batohem jak idiot, abych navykla zádům na zátěž, a k večeři jsme vždy testovali dvě instantní srajdy a hledali ty, které aspoň trochu můj zažívací systém snese. Následkem toho všeho noc před odletem mi bylo tak strašně zle, že jsem se nemohla odlepit od záchodu. Po několika hodinách a přemlouvání rodičů, aby mě do nemocnice nevozili, se střeva vzchopila a na Island se odletělo bez problémů. I svůj první vícedenní trek jsem přežila! Sice převážně na sušenkách a o chlebu, ale co vám budu povídat.. Trek Laugavegur patří mezi jedny z nejkrásnějších na světě a i kdybych měla být jen o instantní bramborové kaši nebo jíst sopečný popel, celé bych to nejradši prošla znovu a ještě si dala repete.

Pokračovat ve čtení „Islandský trek Laugavegur“

Na islandský ledovec

Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, jakou placenou aktivitu bych pro kamarádku směřující na Nový Zéland doporučila.  Po pravdě, my jsme na Zélandu vyzkoušeli žalostně málo aktivit. Nejsem zrovna fanda adrenalinových zážitků. Adrenalin ve mně pumpuje při překonávání strachu z výšek jen při zdolávání některých vrcholů a to mi prozatím naprosto stačí. Také je mi líto vyhazovat peníze za aktivity, kdy si člověk vezme průvodce a je vázán na tempo skupiny a předem daný program. Při našem cestování po Islandu jsme se ale rozhodli tuto zkušenost podstoupit a vydat se s průvodcem na ledovcový splaz v národním parku Skaftafell. Byla to bomba a hned bych něco takového zopakovala. Na Zélandu jsme měli bohužel smůlu na počasí a i přes několik dnů vyčkávání jsme museli další ledovcovou výpravu odpískat. Nová příležitost se tedy nenaskytla a dnes nezbývá nic jiného než oprašovat hodně staré vzpomínky. Byl to ale úžasný zážitek, tak snad nadchne i vás a třeba příště se vydáte na vlastní průzkum 🙂

Pokračovat ve čtení „Na islandský ledovec“

Jak to všechno začalo? Cestou na Island!

Asi bych si měla změnit název blogu. Abych se přiznala, chtěla jsem něco primitivního, co se dobře pamatuje a co nahradí mé překrásné příjmení, které se k té tématice cestování až tak moc nehodí, leda že bych plánovala túry po pivnicích (můj drahý manžel mě obdařil příjmením Pivrncová). Když jsem měla namířeno do Anglie a v hlavě se i rodil plán více veřejného blogu, to spojení se slovem Wanderlust mi přišlo výstižné, i když ohrané. Ta touha cestovat, poznávat další místa…. Jenže teď už moc dobře vím, že já ani tak netoužím po tom, být každý týden v jiné zemi. Můj pobyt v Anglii se blíží ke konci a já neplánuju krátkodobé výlety na léto a na zbytek pobytu. Místo toho střádám plány, kam se přestěhovat příště. Kde si vyzkoušet žít. Sním o krušné zimě v Calgary, o prozkoumávání švýcarských Alp a jezer nebo dokonce i o dalších temných zimních měsících někde ve Skandinávii. Ta první myšlenka zkusit žít na nějakou dobu v jiné zemi přišla před šesti lety s naší první větší cestou, cestou na Island.

DSC_1251 Pokračovat ve čtení „Jak to všechno začalo? Cestou na Island!“