Jaro, léto nebo zima v dubnu?

Jednou se procházím po Petřínských sadech v triku a zpocená až za ušima, podruhé jsem zakuklená v bundě a šále mezi rozkvetlými stromy u vyhlídky Mužský. Aprílové počasí nám tak jasně sděluje Sorry jako, ale teplých dnů bylo pro toto jaro už asi dost. Já ale říkám, že těch rozkvetlých stromů si chci užít. Ať mrzne nebo ne. Tak se na pár rozkvetlých fotografií podívejte se mnou.

Pokračovat ve čtení „Jaro, léto nebo zima v dubnu?“

Konečně zima!

Zima jak se patří. A to nejen teplotně, ale i sněhovou nadílkou. Má to však jeden háček, ty teploty klesají tak nízko, že mě to s malym někdy ani nepouští ven. Když už se ale najde nějaký ten odvážlivec, který by toho našeho malýho vzteklouna snad i chtěl hlídat, okamžitě mu ho předáváme, balíme saky paky a rychle odjíždíme (dřív než si to daná osoba stačí rozmyslet a dřív než malej začne brečet). Ani mráz nás nezastaví! Ve středu jsem tak lyžovala ve skvostných -13°C, ale člověk je rád, že konečně někam vyrazil, takže tu zimu ani nepociťuje. No dobře, u mě to bylo spíš díky vyhřejvanym ponožkám, které jsem vohulila na maximum a díky kterým jsem snad poprvé neměla z prstů na naze rampouchy.  Ponožky tak aspirují na cenu technologický zázrak roku v šuplíku Elišky. Ale zpátky k zimě..

Pokračovat ve čtení „Konečně zima!“

Do Českého ráje

Když už jsem tohle léto věděla, že zrovna cestovatelské rekordy trhat nebudu, hned se mi rozsvítil červený maják v hlavě. Tohle totiž byla jedinečná příležitost doplnit svoji sbírku fotek z Českého ráje. Nebo spíš přesněji nějakou tu sbírku vůbec začít. Do Českého ráje to mám opravdu kousek, proto právě většina našich večerních a víkendových procházek směřuje právě sem. Jenže foťák často nechávám doma. Teď jsem si tedy řekla, že těch pár chudáků v archivu, především z Hruboskalska, doplním i o další skály – o Prachovské skály a Drábské světničky.  Dnes tedy velice stručně o dvou mini výletech právě do těchto míst.

Pokračovat ve čtení „Do Českého ráje“

V Česko-Saském Švýcarsku vol. 2

Jedny z těch nejvzácnějších chvil jsou ty, kdy se může sejít celá vaše rodina. Dát dohromady celou naší tlupu je někdy až nadlidský úkol a to mluvím jen o domluvení termínu, který by se hodil všem sourozencům. Už koncem března jsme museli vymyslet termín a přiznám se, asi jsem vůbec nečekala, že bychom se opravdu všichni sešli. Když už jsem konečně doma já, brácha někde lítá nebo má jak na potvoru ségra nemocné děti. Ale ono jsme se tentokrát opravdu všichni sešli. 17 lidí pohromadě. Pro tento speciální víkend jsme také vybrali speciální místo – České Švýcarsko. Paní domácí, která nás ubytovala ve dvou chatkách, nás chodila celý pátek neustále přepočítávat. Když už se před chatkou objevilo šesté auto a jeden rozložený stan, přestávala věřit, že nás je jen 17 a že jsme jedna rodina. A to jsme ještě stále nebyli všichni. Ale k věci.  Na té naší rodinné tlupě bych vám ráda ukázala, jak krásná místa se dají vymyslet pro výlet, aby zabavila jak batolata, těhotné, mlaďochy sportovce i rodiče nesportovce. Dneska se jen v rychlosti podíváme na tři místa v Česko-Saském Švýcarsku.

Pokračovat ve čtení „V Česko-Saském Švýcarsku vol. 2“

V Českém Švýcarsku na rozhlednu Studenec

Ani si nedokážete představit, jak jsem se do Českého Švýcarska těšila. Ještě jsem zde nikdy nebyla a tak jsem sbalila rovnou celou fotovýbavu s plánem vše pečlivě zdokumentovat. Naprostou peckou měl být hned první výšlap na rozhlednu Studenec. Na obloze pár mráčků, slunce pomalu klesalo k horizontu a vše nasvědčovalo tomu, že ty perfektní kužely národního parku budou krásně osvíceny. Tohle mohla být parádní fotka, kdyby celá ta moje fotovýbava nezůstala zamčená v autě a klíče od auta si to neštrádovaly už dobrou půl hodinku k rozhledně beze mě.

Ceske-Svycarsko_160610_093 Pokračovat ve čtení „V Českém Švýcarsku na rozhlednu Studenec“

Silvestrovské šílenství

Už je tomu dobrých pár let, co jsem byla na Silvestra doma. Až jsem zapomněla, jak šílený to tady je. Jako by se všichni zbláznili a bez všech těch petard a světlic by ten nový rok asi ani nemohl začít. Já mám ráda ohňostroje a dokonce bych i jednou chtěla fotit ohňostroj v některém z velkoměst jako je Sydney nebo New Yorku. Kdybych neměla do čeho píchnout, klidně bych se i vydala k břehům Vltavy a pozorovala jak se to všechno blýská a třpytí nad Pražským hradem. Ale copak to jde? Tady se ty města o Silvestru přemění ve zvěřinec a všichni ti pyromani a opilci vytvoří nebezpečnou „válečnou“ zónu. Nepřijde mi to hezký, když někomu vystřeluje z ruky světlice, nad kterou prostě nemá kontrolu, nebo když vám pod nohou bouchají petardy, po kterých neslyšíte ještě týden.

Já vím, asi bych měla psát nějakou pěknou bilanci minulého roku nebo si dát nějaké předsevzetí, které bych stejně nedodržela, ale…

vancouver_130803_063 Pokračovat ve čtení „Silvestrovské šílenství“

Když kousek ciziny přijede za vámi

Tohle léto bylo naprostým cestovatelským snem. Na začátku léta jsme vyrazili na líbánky do Itálie, pak následoval kolotoč rozluček a s tím spojený výlet do belgického Ghentu. Jen co jsem dorazila zpátky, čekala mě návštěva ze Švédska, cesta do Berlína a pak už jen balení a stěhování do Anglie. Dneska vám nechci psát nic o tom, jaké to je se někam vydat, ale jaké to je, když se vydá někdo za vámi. Moje návštěva ze Švédska byla v podobě mých milých spolužaček Dorothy a Marianne, které pochází z Keni a řeknu vám, že hostit je tady u nás v Čechách bylo velkým potěšením, s mnoha překvapeními a zajímavými reakcemi.

untitled_150725_012 Pokračovat ve čtení „Když kousek ciziny přijede za vámi“