Mateřské postřehy vol. 2

Naservírujte půlku dortu s poloviční svíčkou, oslavili jsme půl roku. Už nemám doma miminko, které by na mě nevinně koukalo ze zavinovačky. Mám neposednýho čamrdu, který mi tu denně pěje decibely lásky o různých frekvencích. Za ten půlrok se nám podařila už spousta věcí. Počůrat nespočetněkrát maminku a postel, poslintat všechen nábytek a hračky nebo taky přivodit mi zánět šlach. Ale všechno popořadě…

Pokračovat ve čtení „Mateřské postřehy vol. 2“

Dovolená na Šumavě s miminkem

Tak je to tady. Konečně jsem dojela s malym dál než jen do Prahy k zubaři nebo na super rychlé nákupy. Konečně jsem vyrazila někam na delší dobu než jen přes noc k tchýni a tchánovi. Oficiálně tedy můžu tento prodloužený víkend nazvat naší první „dovolenou“. Dovolenou na Šumavě, kde zmizel sníh a přivítali nás poloholé stráně. Dovolenou, která vlastně dovolenou není, protože jste v jednom kole v zápřahu, aby dítě nebrečelo, nezdržovalo, spalo, kdy má a nespalo, když jste mu zrovna naplánovali tak úžasnej program. Dovolenou, po které nemůžete hýbat rukama, nohy vám ještě stále běžkují, i když už sedíte doma v gauči před televizí, a za rohem vás straší kupa prádla na vyprání. Ale i tak jsem šla včera spát s pocitem, že to byla naprostá paráda.

Pokračovat ve čtení „Dovolená na Šumavě s miminkem“

Jak pokračuje hledání práce?

Když jsem se v Kanadě vrátila ze svého prvního pohovoru, byla jsem si naprosto jistá, že už nic horšího být nemůže. S průměrnou angličtinou jsem se totiž utkala o úžasné pozice od servírky až po utěrače stolů se stovkou dalších nadšenců. Ti měli angličtinu o dvě třídy lepší nebo byli rodilými mluvčími. V lyžařském středisku, kam jsem se hlásila, rozhodně na pompéznosti náboru zaměstnanců nešetřili. Na všechny pozice byl rovnou tříkolový pohovor. Když jsem se tedy před dvěma týdny připravovala na pohovor do Norska, nevzpomněla jsem si na nic jiného, než právě na tento den v Kanadě. No a i o tom bude dneska řeč.

Pokračovat ve čtení „Jak pokračuje hledání práce?“

Mateřské postřehy: první dva měsíce

„A co plánuješ dělat na mateřské?“ „Čím si budeš přivydělávat?“ Nebudete mi to věřit, ale ještě než jsem porodila, už všichni vyzvídali, co vlastně plánuju dělat s „volným časem“ o mateřské. Nevím, zda jsme teď v době supermanek, kdy se bere za normální, že se na mateřské začíná podnikat, rozjíždět různé projekty a do toho všeho stíhat vařit, žehlit, kojit, přebalovat, být dobrou matkou a ještě lepší manželkou. Laťka se zvyšuje a já si připadala trapně, že plánuji být prostě na mateřské. Kdyby se mě ale někdo zeptal po porodu, tak bych se vůbec nestyděla. Pod vlivem hormonů by mě to vytočilo do obrátek.  Dotyčnému bych pak nejradši pověsila dítě na prso a mučila ho tím, že ho nenechám vyspat rozsvěcováním každé dvě hodiny. Pak by si to hošánek rozmyslel se zeptat no můj „volný čas“. Po porodu totiž „volný čas“ buď neexistuje, nebo nabírá úplně jiného významu. Je to ta doba dne mezi kojením a kojením, kdy se jdete osprchovat, jdete aspoň něco málo sníst nebo při hodně štěstí se můžete i prospat.  Je pravda, že se to každým týdnem lepší a na konci druhého měsíce by se už dalo koketovat s myšlenkou něco podniknout.

Maminky šijou, natáčí videa, zakládají blogy o vaření, mateřství… prostě se snaží někde seberealizovat. Moje šicí umění skočilo u barbie panenek, na které jsem přišila čtverec látky a upevnila ho provázkem, jakože páskem, aby jim to drželo.  Pokusy o sdílení nových receptů skončilo s Nutriwebem, kterého jsem byla součástí. Teď mi bohatě stačí vyvářet pár dnů v týdnu pro šest chlapů v baráku. Blog mám a po dvou měsících opět ožívá. To mi dohromady s naším žabákem zatím stačí.  Dneska tedy využiji ten svůj „volný čas“ a něco vám povím o prvních dvou měsících s miminkem.

Pokračovat ve čtení „Mateřské postřehy: první dva měsíce“

Hledání nové práce a nové adresy

Už jsem se vám tu jednou svěřila, že má touha po cestování se hodně často přeměňuje v touhu žít v jiné zemi. Místo plánování, kam se vydat na týdenní dovolenou nám plánuji destinace kam se vydat na roční dobrodružství. Všechny ty věci, které během týdenního shonu nemůžete zvládnout – jít si zaběhat kolem pobřeží/jezera, dát piknik v parku, procházet se v přilehlých lesích – na to potřebujete v dané zemi na chvíli zakotvit. A přesně na to teď poslední dobou myslím. Na rozdíl od předchozích let je v tom jen nepatrný rozdíl. Při běhání kolem švýcarského jezera před sebou táhnu kočárek, na piknikové dece v italském parku nám patlá jídlo všude kolem náš Matyášek, a při procházkách v norských lesích mu dávám biologické lekce, i když mu to hlava zatím nebere.  Ano, je tomu dva měsíce od porodu a já už kuju pikle, kam tu naší mini rodinku přestěhuju. A protože se už nemůžu dočkat, až budu zpět v laboratoři, nemůžu si jen pohrávat s myšlenkami. Je na čase začít něco seriózně hledat. Může to být běh na dlouhou trať. Plánuji totiž převzít Matějovi otěže, poslat ho na rodičovskou a snažit se uživit nás v zahraničí.

Sky Garden

Pokračovat ve čtení „Hledání nové práce a nové adresy“

Blog slaví narozeniny

Připravte dort a svíčky, budou se slavit narozeniny. Před rokem jsem se rozhodla krátit si odpolední nudu po práci psaním článků, příběhů a mých cestovatelských postřehů, které by třeba trochu inspirovali ostatní. Zvednout se z pohodlí domova, opustit rodinu a vydat se na cesty totiž není jednoduchým rozhodnutím, ale pro mě byly poslední čtyři roky života za hranicemi naší malé zemičky tím nejlepším, co jsem pro sebe mohla udělat. Po několika měsících se ukázalo, že blog nečte jenom moje mamka a že se články dokonce líbí. Dostala jsem od vás spousty krásných zpráv, obrátilo se na mě hned několik lidí o radu. A to je přesně to, co mě motivuje pokračovat dál, že to má aspoň trochu smysl, že některý článek vyloudí úsměv na tváři a jiný zase pomůže v rozhodování a plánování. Poslední dobou jsem ale váhala, zda v blogu stále pokračovat. Některé dny se pomalu nezvládám ani najíst, a tak se psaní článků a sociálním médiím nevěnuji, jak bych chtěla. Ale co, blog mi dělá radost a tak se nevzdám hned při prvních nesnázích, kdy není tolik času. Doufám, že moje aktivita nabere opět obrátekNež spolu tedy vykročíme do dalšího roku, menší shrnutí, co všechno se událo nebo bude dít.

Pokračovat ve čtení „Blog slaví narozeniny“

Těhotenské postřehy vol.2

Je na čase vás obohatit o mé další zkušenosti s těhotenstvím. Moje první postřehy jsem vám pospala v dubnu, kdy jsem byla skoro v polovině té dlouhé štreky. Víc než polovinu jsem si odbyla v Anglii a pak se přemístila zpátky do Čech, abych o ten můj skvostný závěr neošidila ani Matěje. Teď už se pomalu ale jistě blížím do finiše a i když všechno šlo hladce a jako po másle, najednou jsem skončila v nemocnici. Ráda bych vám popsala další ze zajímavých destinací, nějaký trek nebo doporučila nějakou aktivitu, ale mé myšlenky se už točí jen a jen kolem mého pupku, toho zázraku v něm a mém zdravotním stavu. Dnes si tedy dáme další várku těhotenských postřehů.

db512441c13ade728b50b7979fdb6e4e Pokračovat ve čtení „Těhotenské postřehy vol.2“

Obhajoba diplomové práce

Ve čtvrtek ráno jsem  nažehlila lokny na hlavě, nasoukala se do svých slavnostních šatiček a vyrazila vstříc obhajobě diplomové práce. Ve vlaku jsme seděla tradičně v prvních vagónech a potkala se s ostatními mířící k obhajobě. Někteří také v šatech, jiní v džínách, jak je to komu pohodlné.  Vůbec mě nepřekvapovalo, že jsou všichni ostatní naprosto vystresovaní a já v pohodě. Každý věděl, že je to velká událost, že končíme dva roky studia, ale v porovnáním s Českem  nikdo z nich samozřejmě neví, jaký stresing se prožívá v Čechách u státnic a jaká je to naopak pohoda pouze obhajovat projekt, na kterém celý rok intenzivně pracujete. Proto jsem to celé brala jako závěr studia, kdy se všichni zase potkáme a povíme si své zkušenosti a zážitky, nikoli jako nějakou zkoušku.

Pokračovat ve čtení „Obhajoba diplomové práce“

Balíš, Balím, Balíme!

Právě jsem  se po 16. v životě stěhovala a věřte mi, že sbalit svůj život a všechny potřebné věci za celý rok do jednoho velkého kufru a jednoho příručního není vůbec sranda. Nejdřív to začalo nevinně pouze pár vyhozenými blbostmi. Kufr jsem jen tak tak zapla a zajásala, jak jsem to všechno rychle sbalila. Dokážete si představit, jak rychle mě to nadšení opustilo, když jsem v obýváku zjistila, že jsem zapomněla na plný věšák prádla. Až pokus číslo tři byl ten konečný a jako každý rok se to neobešlo beze ztrát. Pokračovat ve čtení „Balíš, Balím, Balíme!“

Honem ven!

Jedna z mých denní rutin je projet příspěvky na facebooku a pak následně proklikat videa na youtube. Co si budeme povídat, nikde se nic moc zajímavého neděje. Jedna fotka palačinek a lívanců na talíři za druhou, vlogy o ničem.. (asi bych měla odebírat jiné kanály,co?) Ale! Včerejší video Mr  Bena Browna mě zaujalo jednou jeho myšlenkou: Jak žít život, s kterým budeme spokojeni? Začněte jednoduše tím, že ho budete trávit co nejvíce venku.

untitled_130317_019 Pokračovat ve čtení „Honem ven!“